NĚCO MÁLO o MNĚ A VÍCE O MÉ SBÍRCE

Jmenuji se Jitka Kopecká a již od dětství mě provází přezdívka Kitka, v té době jsme totiž ještě vystačili s přezdívkami a Nick bylo slovo zcela neznámé. Kolik mi je vlastně ani není moc podstatné, protože věřte nebo ne, každé ráno jsem o den starší, a tak by tato informace byla již vlastně v okamžiku svého zveřejnění zastaralá. V každém případě jsem dle obecného mínění fousaté poloviny lidstva asi úplně normální, protože prý každá normální ženská má, pro ně zcela nepochopitelnou, slabost pro boty všeho druhu a nikdy jich nemá dost.

Tedy potud by to bylo správně a asi bych nijak nevybočovala z průměru, ale mé boty mají jednu zásadní chybu, většinou nejsou v páru a už vůbec si je nikdy neobuji. První botu, tedy vlastně boty jsem dostala někdy v deseti letech od rodičů a byly tři - pánská (jako že taťka), dámský střevíček (jako že mamka) a taková polobotka (jako že já). Prostě keramický lapač prachu, který jsem měla vystavený v pokojíčku a ani jsem netušila, že se stanou základem obrovské sběratelské vášně, kterou může pochopit jen ten, kdo též propadl kouzlu hromadění předmětů či věcí, kterých se ostatní rádi zbavují, a vy jim honosně říkáte sbírka.

Další bota do sbírky byla od mé tehdejší nejlepší kamarádky a kupodivu byla i v podobném provedení jako první tři. A to je vše co si tak vybavím, protože pak se již sbírka rozrůstala stejně tak, jak se rozšiřoval okruh kamarádů a známých, počet zájezdů a dovolených, Vánoc, svátků a narozenin… Snad všude totiž narazíte na nějakou botu, snad každý doma nějakou má a co je lepší než mít kamarádku, která něco sbírá a vy si tak nemusíte lámat hlavu, čím udělat radost - KAŽDÁ BOTA POTĚŠÍ.

No ne všechny jsou darované, to je jasné, něco tu a tam vyměním za něco pro mě nepotřebné, občas něco koupím či vydražím, ale již jsem se smířila s tím, že všechny boty světa asi nikdy mít nebudu. Ale něco vám řeknu, když jsem na netu jukla na aukce v USA, málem mě klepla pepka, ale přeci jen dokud nebude dolar v kurzu 1:1, tak je to fata morgana :-)

MÁTE NĚJAKOU ZBYTEČNOU BOTU?

Pokud máte doma nějakou botu, která by se mi mohla hodit, a vy bez ní můžete klidně žít, tak mi prosím pošlete její fotku a váš návrh, jak bych se vám mohla revanžovat. Můžeme po vzoru prvobytně pospolné společnosti provést směnu nebo navrhněte nějakou přiměřenou cenu a já juknu do prasátka, jak jsem na tom s botičkovým fondem.