Jak jsem již psala v novinkách, strávila jsem prodloužený víkend v Paříži. Bylo to úžasné, město a památky jsou prostě neskutečné, ale celý výlet měl přeci jen jednu vadu na kráse, protože jedna členka naší výpravy onemocněla a tak jí touto cestou přeji brzké uzdravení. K běhu po památkách, o procházkách se moc mluvit nedá, neboť nejčastější slovo paní průvodkyně bylo "běžíme" :-), jsem však měla ještě jeden vedlejší cíl, získat nějakou tu botičku do své sbírky. Již týden před odletem jsem ji viděla ve snu - dámskou lodičku s Eiffelovkou místo podpatku.

 Stále jsem vyhlížela nějakou botu a přímo na Eiffelovce jsem se dočkala - nebyla to sice ta vysněná, ale zase je zakoupená přímo na Eiffelovce a to již má svou váhu. Druhý přírůstek má váhu sám o sobě, protože to je čistič bot ze slitiny a věřte, že když už jsem jej nesla čtvrtou hodinu, tak jsem o jeho váze věděla své. Nebojte, brzy je dám do fotek a do botníku.

Co však nejdete jen ve fotogalerii, ale v botníku nee, je jedna výloha. Když jsem jí viděla, mé srdce snad přestalo i na pár vteřin tlouct a pak nával adrenalinu .... byla tam kozačka s Eiffelovkou jako podpatek ... a u toho ještě nepočítané množství nejrůznějších střevíců, bot a pantoflíčků - repliky bot - miniatury od doby Ludvíka XIV až do současnosti. Byla to nádhera, ze které šly oči kolem. Ale cenovky byly přeci jen trošku mimo realitu. Tak jsem slušně požádala a alespoň si je všechny vyfotila. Ale kdybyste měli pocit, že mi nemohou ve sbírce chybět, tak vám řeknu, kde je mají: stoupněte si zády k Vítěznému oblouku čelem do Champs Élysées, je to první nebo druhý krámek po levé ruce :-))) Tak jsem vám teď alespoň ve stručnosti objasnila, proč jsem teď nedoplnila botník o nějaké exponáty, musím trochu honit restíky v práci, ale nebojte, o víkendu se na to vrhnu.

Ahojte vy nedočkaví čtenáři, radí mi tu, že prý tento blog můžete číst i přes RSS kanál no tak jim to věřme :-) Neboť jsem chtěla blog na stránkách mít, tak jsem si ho dala do menu, ale zatím mám dost práce s plněním botníku a na psaní nemám moc času. Protože ale nenávidím tlačítka či odkazy, pod kterými pak není žádná informace nebo jen hláška o rekonstrukci, pozdějším doplnění, momentální absenci dat či jak se ty různé vytáčky prezentují (a často je na tom stejném místě naleznete i za rok), tak píši alespoň krátkou zprávičku, abych dodržela přísloví, které mi maminka vtloukala do hlavy již od útlého dětství: "nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě". Tedy maminka to neříkala v příslovích, ale vychovávala mě v duchu: chybu začni hledat vždy nejdříve u sebe. Jestli si myslíte, že lidé takto vychovaní to mají v životě jednoduché, tak opak je pravdou a občas zjišťuji, že lépe jsou na tom ti, kteří hledají chybu nejprve u druhých a činí věci, které ... Ale nebojte, nejsem ztracený případ, již se svou výchovou úspěšně bojuji a jsou chvíle, kdy si již můžu ve své autopřevýchově připsat viditelné pokroky, někdy jsem přesvědčená, že chyba je u těch 99.999 lidí v našem městě a rozhodně ne u mě. Tak to je jen krátký úvod do mého blogu, kde zjistíte, že mám mimořádné schopnosti zcela odběhnout od tématu a již se k němu třeba ani nevrátit. Co nezjistíte je, že jsem možná na začátku chtěla psát o něčem úplně jiném, ale to nevadí, třeba na to dojde jindy.

Kitka